Vlaštovičník větší (Chelidonium majus L.) - rešerše a tipy

Původ a použití:
Vlaštovičník větší (latinsky Chelidonium majus) je vytrvalá bylina z čeledi makovitých (Papaveraceae). Původně pochází z Evropy a západní Asie a byl široce zavlečen do Severní Ameriky. Tato rostlina je původní ve většině regionů Evropy a také se vyskytuje v Severní Africe v Makaronésii, Alžírsku a Maroku. V západní Asii je nalezneme v Kavkaze, Arménii, Ázerbájdžánu, Gruzii, Kazachstánu, Mongolsku, Sibiři, Íránu a Turecku. Název "Vlaštovičník" je odvozen od starořeckého slova "chelidṓn", což znamená "vlaštovka". Podle starých spisů kvete vlaštovičník v době, kdy se vlaštovky vracejí, a vadne, když odlétají před zimou do teplých krajin. Vlaštovičník je rozvětvený 30 až 80 cm vysoký keřík, kvete v květnu žlutými květy a dozrává až do podzimu. Z lodyhy i oddenku prýští oranžovožlutá hustá šťáva. Vlaštovičník roste na jižních okrajích lesa, při zdech, u plotů, na rumištích. Ať je léto jakkoliv suché, i  když jsou jižní stráně vyprahlé, ze stonku vždy vytéká mnoho oranžovožluté šťávy. Vlaštovičník však najdeme i v zimě, kdy je vše  pokryto sněhem, pokud jsme si zapamatovali místo, kde roste.

Сo obsahuje vlaštovičník?
V  bylině jsou obsaženy alkaloidy jako chelidonin, chelidoxantin,  chelysin, sanguinarin, protopin a další. Vlaštovičník dále obsahuje  berberin, karoten, kyselinu askorbovou, flavonoidy, saponiny, hořčiny,  organické kyseliny jako jablečná, citronová, jantarová.
Alkaloid  chelidonin je v rostlině obsažený v nejvyšším poměru a je ve  farmakologii asi nejvýznamější. Na počátku 20. století se hojně užíval  jako sedativum a lokální anestetikum. Izolát Chelidonium sulfuricum se  užíval jako lehké narkotikum na místo morfia v dětské lékařské praxi a  při křečovitých kolikách. Indikován byl i při žaludečních vředech. Chelidonin  má  uklidňující,  anestetický a spasmolytický účinek. Má vliv na hladké svaly, na krevní tlak a tepovou frekvenci. U  Vlaštovičníku je vždy třeba přistupovat k dávkování velmi obezřetně.  Vysoké dávky mohou naopak způsobovat křeče, vyvolávat dráždění, nauseu,  obluzenost a záněty. U Vlaštovičníku  platí známé rčení "dobrý sluha, ovšem ve vysokých dávkách zlý pán".

Léčivé účinky:
• Má spasmolytický účinek na hladké svalstvo
• Čerstvá šťáva má lokálně anestetický účinek
• Působí jako sedativum
• Má protizánětlivý a žlučopudný účinek (vhodné při problémech se žlučníkem)
• Pozitivně ovlivňuje krvetvorbu
• Snižuje krevní tlak
• Léčí žaludeční vředy (ještě ve 30. letech 20. století se užíval jako fytoterapeutikum na žaludeční vředy a rakovinu žaludku)
• Pomáhá při žlučových kamenech a kolikách

Rešerže - další vybrané informace o Vlaštovičníku z bylinkářských tištěných publikací:
• Rostlina  pročišťuje krev a napomáhá tvorbě krve. K tomuto účelu je možné ji  použít ve směsi spolu s kopřivou a výhonky černého bezu, například při  leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva  litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků.

• Vlaštovičník je dobrým prostředkem při těžkých onemocněních jater. Vhodná je čerstá rostlina.

• Pozitivně ovlivňuje látkovou výměnu. S úspěchem se užíval při onemocnění  žlučníku, ledvin i jater.

• Možno  jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku, při píchání a  pálení při močení, jakož i při hučení v uších. V těchto případech je  třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se  nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou.

• Zevně se používá při  chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích a nemizejících lišejích. Šedý  zákal a skvrny na rohovce mizejí. Šťáva pomáhá i při krvácení a  odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se  rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se  ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z  koutků se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení  zraku a preventivně též tehdy, když se velmi namáhají zdravé oči.

• Z  vlaštovičníku se po domácku vyrábí tinktura macerací čerstvé nebo  sušené rostliny v lihovém roztoku. Ta se užívává dvakrát až třikrát  denně 10 až 15 kapek s trochou vody.

• Ekzém (lišaj) - oplachy vlažným odvarem. Vezme se 20 g  suché rostliny, nasype se do skleněné varné nádoby, zalije sklenicí vřelé vody, zakryje se poklicí a vaří se ve vodní lázni 15 minut, pak se  zchladí na pokojovou teplotu a nechá se 45 minut louhovat, pak se  přecedí a nalije do skleněné nádoby a zazátkuje, skladuje se jen dva  dni. Takto připraveným odvarem se omývají nemocné části těla.

• Dermatitida a ekzém -  koupele ve výluhu. Při  léčení různých svědivých kožních nemocí, které jsou jen ve stadiu  silného zanícení (horkost) se používá výtažek z vlaštovičníku,  nejčastěji se používají vaničky (na koupel) s výtažkem. 10g čerstvé  rostliny a 100 ml vody se přivede do varu a ochladí se na 37 ˚C, koupe se denně v délce 15-20 minut. Za 2-3 dny je vidět výsledek, zklidní se svědění a zmenší otoky, obnovuje se kůže. Na  odstranění lupů se do kořínků vlasů vtírá výtažek z vlaštovičníku.

• Onemocnění ucha - mastička. K  výrobě masti z vlaštovičníku potřebujeme rozdrcené listy a stonky.  Vezmeme 50g vlaštovičníku, 25g lanolinu, 25g vazelíny. Touto mastí  mažeme vnější kůži ucha a samotný zvukovod 2x až 3x denně.

• Onemocnění kůže - čerstvá šťáva z vlaštovičníku. Ke  zničení bradavic, polypů, mozolů potřebujeme čerstvou šťávu,  kterou rozpustíme v glycerinu. Tato směs se používá i při rakovině  kůže. Bradavice a podobné projevy na kůži musíme léčit jenom při  ubývajícím měsíci, bez ohledu na to, jaký prostředek použijeme. Pokud  se procedura léčení protáhne až do novoluní a není dokončena, přerušíme  ji a počkáme do úplňku, pokračujeme zase při ubývajícím měsíci do novu.

•  Bradavice - jak  se zbavit bradavic: Namočíme bradavici vodou, potom narušíme vrchní vrstvu (např. pemzou), potom 2x až 3x denně natíráme  čerstvou šťávou z vlaštovičníku. Vlaštovičníkem lze léčit i paradentózu,  nemoci jater, žlučníku, může se dávat na nemocný zub.

• Žaludeční vředy - Léčí se čerstvou vlaštovičníkovou šťávou nebo lihovou tinkturou z čerstvého vlaštovičníku. Protože je časově náročné a pracné několikrát  denně chodit sbírat čerstvý vlaštovičník a mačkat si z něj šťávu, pro tento účel je možné užít čínský suchý  granulovaný extrakt.

• Léčení nosohltanu, dutin, dásní - čerstvá šťáva z vlaštovičníku se kapátkem nakape do nosní dírky, 1 až 2 kapky. Bude to  lehce štípat 3-5 minut než se to vstřebá, pak je možno znovu opakovat.  Do každé dírky můžeme tímto postupem nakapat až celé kapátko šťávy.  Pokud byl nos zacpaný, pak se uvolní.

• Psoriáza (lupenka) - Na  léčení lupenky se bere 1,5 polévkové lžíce rostliny vlaštovičníku, 1,5  pol.lž. violky tříbarevné, zalije se 2 dcl horké vody, nechá se stát 30  minut a scedí se. Popíjí se celý den. Postižená místa kůže je možné také koupat  v čaji z vlaštovičníku.

• Nádory - Někteří bylinkáři tvrdí, že se  Vlaštovičníkem dá léčit rakovina, ale jen v raných stadiích. Pokud se  objeví metastázy je pravděpodobnost malá, ale občas se dějí zázraky.  Výtažek z vlaštovičníku pro tyto účely se dělá takto: 1 pol.lžíce  suchého rozmělněného vlaštovičníku zalít horkou vodou - nejlépe v  termosce, nechat stát 1- 2 hodiny louhovat, potom přecedit a opět  uchovat v termosce a užívat 1 - 2 polévkové lžíce 3x denně 1 hodinu před  jídlem. Tento nápoj se užívá při rakovině vnitřních orgánů, rakovině  kůže a polypech v konečníku. Větší efekt bude dosažen při současném  použití šťávy z vlaštovičníku z vnějšku (kůže, klyzma konečníku).

• Vlaštovičníková mast - Vezmeme  2/10 prášku sušeného vlaštovičníku, 1/10 lanolinu, 7/10 vazelíny-řádně  promíchat. Používá se na rakovinu kůže, mazat 2-3x denně. Tato mast se dá použít i na léčení mozolů, bradavic, papilomů, kandilomů, lupénky, ekzémů.
V prevenci při rozrůstání nádorů se dá užívat směs vlaštovičníku, měsíčku a  kopřivy, ve stejném poměru, dobře rozmělnit a 1 pol.lžíci směsi zalít  sklenicí vřelé vody (1/4 l) v termosce. Polovina se vypije ráno nalačno a  druhá polovina večer před večeří.

Produkty z Vlaštovičníku většího můžete zakoupit zde: https://vinaturae.cz